| Ozvláštněná Estetika |
 |
 |
| Written by F.A.P. | |
| Monday, 05 January 2009 03:28 | |
|
Po smrti dlouholeté redaktorky Heleny Lorenzové ujal se řízení časopisu Estetika Tomáš Hlobil, který ve druhém roce svého vedení žurnál významně změnil. Z českého čtvrtletníku stává se středoevropský půlročník, tisknoucí texty v řeči anglické a německé. Časopis chce vytvořit společnou tribunu estetikám ze zemí takzvané Visegradské čtyřky. Redakce se ovšem nechce dát omezovat státní příslušností příspěvků, nýbrž jen jejich kvalitou. Na ni dohlíží šestnáctičlená redakční rada, v níž působí i členové nestředoevropští (Jonathan Bolton z Harvardovy univerzity, Ruth Lorandová z univerzity v Haifě, Anthony Savile z King's College). V prvním čísle The Central European Journal of Aesthetics, tak zní nový podtitul časopisu, najdeme články z nejzazších hranic střední Evropy, jež se táhne horizontálně od Nizozemska po Rumunsko a vertikálně od Chorvatska a severní Itálie po Finsko. Výběrem jazyků, jimiž chtějí visegradští estetici komunikovat, časopis také vstupuje do konkurenčního boje s dvěma zavedenými anglosaskými žurnály, s British Journal of Aesthetics a Journal of Aesthetics and Art Criticism. A hned vstupní stať prvního čísla Estetiky vytváří konkurenční výhodu, protože článek Ethana Weeda by ani jeden ze zmíněných časopisů neotiskl. Skvěle promyšlený a výborně napsaný článek „Looking for Beauty in the Brain“ totiž nenáleží k oboru estetiky, zabývá se metodologií neurovědy, jež se snaží nalézt příčinné vztahy mezi jednotlivými stavy lidského mozku a estetickými zážitky. Jak autor ukazuje, jedním z hlavních úskalí, jimž tu neurověda čelí, je definice estetického zážitku. Oborový přesah by tedy neměl zůstat jednosměrným. Druhá stať čísla, „Expression as Success“ od Roba van Gerwena, se řadí k tradici analytické estetiky. Autor oponuje Rogeru Scrutonovi, podle nějž je hudební význam určen partiturou. Gerwen proti tomu hájí primát hudebního provedení. Zvuk konkrétního nástroje, individualita interpretovi hry, to jsou základní prvky skutečné hudby, jejíž expresivita je vnímána na pozadí hudební persony – pojem, jenž je jistou obdobou implikovaného autora a čtenáře dohromady. Gerwenův článek chce řešit vícero problémů a místy působí zbrkle, je však nepochybně výrazem sklonů naší doby. Kdeže je Stravinský, jenž se v koncertním sále sháněl přednostně po partituře a samotná hra orchestru jej při poslechu notového záznamu spíše rušila. Dvě zbývající statě čísla jsou maďarské provenience a věnují se hegelovské estetice. János Weiss v článku „Auf den Spuren der richtigen Hegelschen Ästhetik“ ukazuje, že Hegelova estetika, století a tři čtvrtě známa z třídílné edice, kterou k vydání připravil Heinrich Gustav Hotho, je méně Hegelova a více Hothova, než jsme si mysleli. Toto poznání bylo usnadněno tím, že v posledních patnácti letech byly publikovány Hothovy zápisky z Hegelových přednášek (hlavně z nich ve své edici Hotho vycházel) a zápisky z dalších přednášek o filosofii umění, které Hegel ve dvacátých letech předminulého století měl. Těchto knižních vydání zápisků využívá také Béla Bacsó, který ve svém eseji „ ,Das Lebendige ist schön‘ “ přibližuje, jaké bylo Hegelovo pojetí umění. Visegradské estetice časopis vyčlenil zvláštní blok. Ten první seznamuje s názvy osmatřiceti disertací, na nichž právě pracují doktorandi estetiky z budapešťské, pražské a prešovské univerzity. Nabídnuto je též dvaadvacet anotací knižních novinek. Krom informací, jež budou formovat čtenářův přehled o současném dění, bude blok obsahovat i články a komentované edice archivních dokumentů, které přesahují lokální význam. Takovou je žádost z roku 1763, kterou Karl Heinrich Seibt adresoval Marii Terezii s úmyslem, aby panovnice na Karlově univerzitě založila první stolici „krásných věd“ v habsburské monarchii. Že jedním z hlavních důvodů kladného vyřízení byla otázka ortografická, ve svém komentáři vysvětluje Michael Wögerbauer. Tomáš Hlobil pak zjišťuje, jaké pojetí „krásných věd“, jejichž prostřednictvím se učenci osmnáctého století snažili prokázat, že jsou společnosti neméně užiteční než přírodovědci, Seibt zastával. Premiérové číslo obsahuje dvě recenze. Obě jsou důkladné a o vybrané knize vytváří plastickou představu. Jukka Mikkonen věnoval knize Aesthetics and Literature kanadského filosofa Davida Daviese snad až příliš prostoru (10 stran!) při vědomí toho, že jde o příručku určenou primárně kanadským studentům filosofie. Tereza Hadravová v recenzi „neuroesteticky“ zaměřené knihy Echo Objects od Barbary Marie Staffordové vystačila se čtyřmi stranami, na kterých i uplatnila více vlastního důvtipu. V příštích číslech počet recenzí, doufejme, naroste, vždyť poslední čísla BJA a JAAC recenzují knih sedm, resp. osm. Každý zisk má rub v podobě ztráty. Nová Estetika již nebude rozvíjet českou „krásovědnou“ terminologii, ani počešťovat významné cizojazyčné studie (za posledních patnáct let tak učinila třebas v případě textů B. Bolzana, F. E. Bratránka, E. Bullougha, A. C. Dantoa, E. Lévinase). Tyto úkoly jsou teď vyhrazeny olomoucké Aluzi. A... Česká literatura 2008/5
|
|
| Last Updated on Monday, 05 January 2009 03:44 |